Maku odmala věděl, že se necítí dobře v dívčím těle

Už odmala o sobě patnáctiletý Maku věděl, že se necítí dobře v dívčím těle. Co tedy dokáže s jistotou říci je, že není holka a že jí nechce být. Přesto ho tak všichni znají, a proto ho tak i oslovují. Nejbližší kamarádi ale Maku oslovují v mužském rodě, někteří používají i rod střední, se kterým se sám občas ztotožňuje. Maku se identifikuje jako nebinární. Na začátku ho k uvědomění si, že je něco jinak, přivedlo divadlo.

“Když se rozdělovaly klučičí a holčičí role, vždy jsem chtěl být kluk. Nevím, jak to popsat, ale je to jako kdybyste se narodila v mužském těle a věděla byste, že muž nejste. Když mě někdo osloví jako holku, tak se ve mně často pere, že jsem kluk a proč mě tak lidi neoslovují,” vysvětluje Maku. 

“Občas jsem si dokonce říkal, jestli mě v nemocnici jako batole nepřeoperovali na holku. Časem jsem se ale sám se sebou smířil. S tím mi hodně pomohl internet, kde se toho dá najít opravdu hodně,” dodává Maku.

V přijetí sama sebe mu také pomáhá vědět, že v tom není sám. Třeba v létě roku 2019 byl Maku na festivalu, kde se seznámil s několika lidmi. “V jednu chvíli se nás sešlo u stolu asi sedm. Po čase vyšlo najevo, že šest ze sedmi lidí bylo LGBT+. Nebudu lhát, dost mě to potěšilo, ale zároveň i překvapilo,” říká Maku.

To, že je nebinární, řekl nejdříve kamarádkám v pěveckém sboru, kam chodí. Podle jeho slov to přijaly skvěle. S coming outem před rodiči ale stále váhá a čeká na správný čas i kvůli svému nízkému věku. “Nejdříve mi asi řeknou, ať si to srovnám v hlavě, pak se s tím ale nejspíš srovnají. Možná jim to řeknu za rok, za dva, ale asi ne v dohledné době,” říká Maku. Hlavně by byl rád, kdyby jim to o sobě mohl říci sám bez toho, aniž by se to dozvěděli od někoho jiného. S podobnou situací se totiž Maku již setkal na své škole v září roku 2020. 

“Měli jsme vyplňovat dotazník ohledně výuky biologie. Mimojiné po nás chtěli vyplnit pohlaví. Jelikož jsem se momentálně definoval jako nebinární a bylo tam na výběr jen mezi holkou a klukem, dopsal jsem si tam non binary,” vypráví Maku.

Den na to přišla do třídy učitelka chemie a přede všemi řekla, že někdo znehodnotil svůj dotazník. Chtěla po něm, ať se veřejně přizná, protože napsal, že je bisexuál a neví svoje pohlaví. “Poté, co jsem úplně zrudnul, jsem se přiznal a reakce učitelky byla taková, že tam dopíše moje správné pohlaví, tedy holku. Ještě se mě zeptala, jestli jsem si dělal jen srandu. Odpověděl jsem, že ano, že to byl jen blbý vtip,” pokračuje ve vyprávění příhody Maku a dává velký důraz na slovo “blbý”.

Poté se Maku cítil trapně, naštvaně, ale hlavně mrzutě. “Mrzelo mě, že jsem připsáním své identity podle slov učitelky znehodnotil dotazník. Prostě jsme si všichni museli vybrat mezi klukem a holkou. Zprvu to měl být coming out, ale nakonec to skončilo trapasem,” uzavírá příběh Maku s tím, že se LGBT+ témata u nich na škole vůbec neřeší a že ho učitelka i po tomto incidentu stále oslovuje v ženském rodě.

“Promluvil jsem si o tom, co se stalo, se spolužačkou a taky jsem to napsal kamarádce, která mě podpořila. Řekly mi, že to učitelka nemusela vytáhnout před celou třídou a když už, mohla to udělat jinak,” popisuje reakce kamarádek Maku.

Přestože se tedy Maku stýká s lidmi, kteří ho podporují a kteří jsou často v podobné situaci, ne vždy je to pro něj jednoduché. Omezení vnímá například i v převlékání se do cvičebního úboru na tělocvik. “Vím, že nechci být v dívčím těle, a proto si vždy raději zalezu do rohu a tam se rychle převléknu. Nejraději bych byl v šatně s klukama a hrál s nimi fotbal, ale nejde to,” popisuje běžný den ve škole Maku.

S veřejným coming outem Maku ještě vyčkává. Částečnou roli v tom hraje i to, že se bojí, že kvůli tomu ztratí nějaké kamarády. Byl by velmi rád, kdyby lidé neřešili, kdo se jak obléká nebo co dělá za aktivity. “Část společnosti nás ještě nepřijala, to mě opravdu mrzí. Necítím se ale kvůli tomu jako něco míň, vždy se nad tím povznesu,” uzavírá Maku.

Autorka: Anna Pálová

59 % LGBT+ lidí v Česku nemluví o své orientaci a identitě, protože se bojí reakce okolí. V Maďarsku je situace ještě horší – nový zákon zakazuje zobrazovat LGBT+ témata mladším 18 let, a to včetně vzdělávacích materiálů. Podpořte jediný týden v roce, který nabízí LGBT+ lidem pocit opravdové svobody a sounáležitosti. Polovinu vašeho příspěvku použijeme na akce během festivalového týdne. Druhou polovinu předáme maďarské Budapest Pride.