S tím, že je Kai lesba, jsou rodiče v pohodě. S nebinaritou to je už horší
Dvacetišestiletý Kai studoval na DAMU, má rád divadlo, zpěv a hraní na klavír. Kromě toho se považuje za nebinární lesbu a preferuje oslovení v mužském rodě. Coming outem si tedy musí procházet ve dvojí rovině. Když bylo Kaiovi třináct let, poprvé se zamiloval do dívky.
“V tu dobu jsem ještě nevěděl, jestli jsem lesba nebo ne. Prostě jsem to bral tak, jak to je. Řekl jsem jí to a byla s tím v pohodě. Protože ale nebyla na holky, chodit jsme spolu nezačali,” začíná svůj životní příběh Kai. To bylo poprvé, co Kai tuto skutečnost řekl i své mámě. Ta Kaiovi řekla, že je to normální, že se tohle běžně děje dětem v jeho věku.
“Jenže se to dělo pořád dál. Zakoukával jsem se do holek, dokonce i učitelek. Pak přišel přechod na střední a s ním i obava ze špatných reakcí. Že se mi líbí holky jsem v sobě tehdy potlačil,” pokračuje ve vyprávění svého osobního coming outu Kai.
Na vysoké škole se Kai vyoutoval jako bisexuální, ale za pár let se utvrdil v tom, že vztahy s muži nejsou pro něj to pravé. “Rodičům jsem to řekl nakonec skrze sms zprávu. Reakce byla více než pozitivní. Táta řekl, že to celou dobu tušil, že je to v pohodě. Následně jsem si našel přítelkyni se kterou jsme do teď,” popisuje Kai první část svého příběhu.
Coming out, který se pojí s Kaiovou nebinaritou je podle jeho slov o něco složitější. “Před pěti lety jsem začal mít pocit, že jsem kluk. Bylo to tak, že jsem věděl, že nejsem holka, ale jak jsem neznal pojem nebinární, tak z toho pro mě logicky vyplynulo, že jsem kluk,” vypráví Kai. Poté, co se svěřil rodičům, je požádal, aby ho oslovovali v mužském rodě. Protože se ale mimo jiné Kai léčí s psychickými problémy a trpí psychózami, rodiče jeho pocity spojovali s nimi.
Hledáš podporu? Spouštíme novou Skupinu pro partnery*ky a manžely*ky trans a nebinárních osob. Je to bezpečný prostor, v němž se můžeš setkat a promluvit si s dalšími lidmi v podobné situaci.
První setkání proběhne v rámci festivalu Prague Pride v úterý 3. 8. 2021.
K oslovování Kaie v mužském rodě byli velmi skeptičtí. “Říkali mi, že je to jen nějaká psychóza, že to není pravda a že jsem ovlivněný sociálními médii. Tehdy tomu nepomohl ani psycholog, který mi řekl, že moje pocity jsou spojeny s mou nemocí,” pokračuje Kai. “Řekl, že je v pohodě, že se mi líbí holky, dokud nevypadám jako kluk a dokud nechodím s holkama, které vypadají jako kluk,” dodává.
Kvůli psychologovi, ale i ostatním, kteří tuto skutečnost zpochybňovali, v sobě začal Kai všechny pocity potlačovat. “Snažil jsem se hrát si na holku, trvalo to několik let, než jsem si začal pořádně hledat něco o nebinárních lidech. Jakmile jsem si o tom ale načetl, hned jsem se našel. Byla to úleva. Někdy se cítím jako holka, někdy jako kluk někdy jako nic,” vysvětluje své pocity Kai s tím, že jsou to teprve dva měsíce, kdy v sobě toto téma opět otevřel a ujasnil si, jak se cítí.
Poté, co si znovu promluvil s rodiči a řekl jim, teď už jistý svou identitou, o své nebinaritě, jejich reakce ho překvapila. “Máma mi řekla, že se také nikdy necítila ani jako žena ani jako muž. Její reakce tedy byla, že to mám po ní,” vzpomíná s úsměvem na tváři Kai. Oproti tomu otec tuto situaci nevzal nejlépe. Kaie přesvědčoval, že musí do nemocnice, když si tohle myslí. Napodruhé se máma Kaie prosbu o oslovování v mužském rodě snažila respektovat, ale otec si stále myslí, že pocity Kaie jsou nesmyslné. “Táta často dělá i to, že když o sobě mluvím v mužském rodě, opraví mě na ženu,” uvádí na příkladu Kai.
S přijetím sama sebe Kaiovi pomohla psychoterapeutka. Ta mu potvrdila, že pocity, které má, jsou naprosto normální. Coming out se tedy Kai rozhodl udělat i před svou přítelkyní. Ta jeho nebinaritu vzala úplně v pohodě. Podobnou reakci měly i Kaiovy kamarádky.
Aktuálně Kai s rodiči v jejich domácnosti mluví v ženském rodě, avšak podle jeho slov je mu to velmi nepříjemné. Dokonce ho tyto okolnosti opět nutí pochybovat o svých pocitech. Přesto si ale vždycky vzpomene na chvíle, kdy musí předvádět, že je žena, a utvrdí se v tom, že ženou není. “Je to namáhavé. Doufám, že když si táta uvědomí, že jsem v pohodě a že nejsem nemocná, tak to pochopí,” přeje si Kai.
Na veřejnosti o sobě Kai mluví také v ženském rodě. Uvědomuje si, že vypadá jako žena, a tak by to pro ostatní mohlo být matoucí. Také se velmi bojí reakcí, protože je přesvědčený, že lidé neznají nic mezi mužem a ženou. Pokud by tedy o sobě před ostatními mluvil v mužském rodě, automaticky by si mysleli, že je muž, a to nechce.
Autorka: Anna Pálová
59 % LGBT+ lidí v Česku nemluví o své orientaci a identitě, protože se bojí reakce okolí. V Maďarsku je situace ještě horší – nový zákon zakazuje zobrazovat LGBT+ témata mladším 18 let, a to včetně vzdělávacích materiálů. Podpořte jediný týden v roce, který nabízí LGBT+ lidem pocit opravdové svobody a sounáležitosti. Polovinu vašeho příspěvku použijeme na akce během festivalového týdne. Druhou polovinu předáme maďarské Budapest Pride.
